Albit: vlastnosti, cleavelandit a minerály na albitu

Albit je sodný živec se vzorcem NaAlSi₃O₈, nejsodnější člen řady plagioklasů. Krystalizuje v triklinické soustavě, má tvrdost 6–6,5, dokonalou štěpnost ve dvou směrech a bývá sněhově bílý, odtud jméno z latinského albus, bílý. Sám o sobě nekřičí, ale v pegmatitech tvoří čistou bílou podložku, na které vyrůstají granáty, turmalíny, topazy, akvamaríny nebo záhnědy. Bez albitu by řada nejhezčích sběratelských kusů vypadala úplně jinak.

Tmavě červené krystaly granátu na sněhově bílém albitu s muskovitem ze Skardu — Krystaly granátu na bílém albitu s muskovitem, Skardu, Gilgit-Baltistán, Pákistán, 4,5 × 3,5 cm.

Rychlá fakta o albitu

Skupina	živce, řada plagioklasů (sodný koncový člen)
Chemický vzorec	NaAlSi₃O₈
Krystalová soustava	triklinická
Tvrdost (Mohs)	6–6,5
Hustota	přibližně 2,62 g/cm³
Štěpnost	dokonalá ve dvou směrech, téměř kolmých na sebe
Lesk a barva	skelný, na štěpných plochách perleťový; bílý, bezbarvý, nažloutlý
Odrůdy	cleavelandit (lupenitý), periklin (alpské pukliny)
Typický výskyt	granitové pegmatity, žuly, alpské pukliny, metamorfity

Odrůdy albitu: cleavelandit a periklin

Cleavelandit je deskovitý až lupenitý albit, který v pegmatitech tvoří vějíře a růžice tenkých bílých lístků. Je typickým průvodcem barevných turmalínů, topazů a akvamarínů. Když prodejce napíše „topaz na cleavelanditu“, jde právě o tento albit. Periklin je zase protažená forma albitu z alpských puklin, kde roste spolu s křišťálem, záhnědou a adulárem.

Na štěpných plochách albitu bývá vidět jemné rovnoběžné rýhování. Je to polysyntetické dvojčatění, typické pro všechny plagioklasy a dobrý poznávací znak, kterým se albit liší od draselných živců.

Krystal topazu na lupenitém albitu cleavelanditu z Pákistánu — Topaz na cleavelanditu, Pákistán, 3,5 × 3,3 × 2,5 cm. Vzorek už prodaný.

Proč na albitu rostou ty nejhezčí krystaly

Granitové pegmatity krystalizují z posledních zbytků žulového magmatu bohatého na vodu, bor, fluor a vzácné prvky. V pozdní fázi vývoje pegmatitu často albit nahrazuje starší živce a vyrůstá do dutin. Ve stejných dutinách pak krystalizují i minerály, které sběratelé hledají nejvíc: elbait a skoryl, topaz, beryl, granát, apatit nebo záhněda. Bílá barva albitu dělá z těchto kusů přirozenou kompozici, protože tmavé nebo barevné krystaly na něm vyniknou kontrastem.

Klasickou oblastí jsou pegmatity v okolí Skardu a údolí Shigar v pákistánském Gilgit-Baltistánu. Odtud pocházejí granáty, skoryly, záhnědy, akvamaríny i topazy na albitu. Dalšími známými zdroji jsou Brazílie (Minas Gerais), Afghánistán, Madagaskar nebo pegmatity v Kalifornii a Maine. V Česku se albit a cleavelandit vyskytují v pegmatitech, například v Dolních Borech nebo na Rožné.

Černý krystal turmalínu skorylu na podložce z bílého albitu z údolí Shigar — Skoryl na podložce z albitu, důl Urundu, údolí Shigar, Skardu, Pákistán, 52 × 45 × 38 mm.

Jak vybrat kus na albitu do sbírky

Čistota albitu: sněhově bílý, čistý albit bez rezavých povlaků vytvoří nejlepší kontrast.
Kompozice: hlavní krystal by měl sedět na viditelném místě a podložka by měla kus nést, ne zakrývat.
Celistvost: albit má dokonalou štěpnost, takže hrany a lístky cleavelanditu se snadno odlomí. Prohlédněte okraje podložky.
Přirozený srůst: u dražších kusů se ujistěte, že krystal na albitu opravdu vyrostl a není přilepený.
Stabilita: kus by měl stát sám nebo na stojánku, aby se nemusel opírat o hlavní krystal.

Časté otázky o albitu

Jaká je tvrdost albitu?

Albit má tvrdost 6–6,5 na Mohsově stupnici. Je tedy tvrdší než sklo, ale kvůli dokonalé štěpnosti se mohou jeho hrany a lístky snadno odlomit.

Co je cleavelandit?

Cleavelandit je lupenitá, deskovitá odrůda albitu z granitových pegmatitů. Tvoří bílé vějíře tenkých lístků a často doprovází turmalín, topaz a beryl.

Jak poznám albit od jiných bílých minerálů?

Albit je tvrdší než kalcit (3) a nešumí v kyselině. Má dvě dokonalé štěpnosti a na štěpných plochách často jemné rovnoběžné rýhování. Od křemene se liší právě štěpností, protože křemen se láme lasturnatě.